Štíhlý vysoký elf s měděně rudými vlasy, které se vlní jako plamen pod vodou, a světle jantarovýma očima. Jeho pleť má chladný bronzový odstín a na levém spánku se táhne tenká jizva ve tvaru runového háčku. Nosí inkoustem potřísněný modrozelený plášť, pod ním vrstvené cestovní oblečení a na krku mosazný přívěsek s uzavřenou skleněnou ampulkou. Prsty má často obarvené modrou a fialovou barvou od alchymistických činidel.

Eirvár působí neklidně, zvídavě a lehce roztržitě. Cizí věci si prohlíží s vědeckou pozorností, ale lidi často překvapivě dobře odhadne podle jediného gesta. Nemá rád autority, které požadují poslušnost bez vysvětlení, a k nečekaným problémům přistupuje s téměř dětskou radostí.

Jméno Eirvár vyslovovala jeho rodina s důrazem na první slabice, což mu vždy připadalo nesprávné. V jejich domě se totiž všechno vyslovovalo přesně, od jmen předků po zaklínadla, a Eirvár byl od dětství přesvědčený, že svět se nejlépe poznává tehdy, když se člověk občas splete. Jeho rudé vlasy byly v rodové knihovně považovány za nevkusnou odchylku, ale právě díky nim si ho pamatoval starý správce archivu, který ho pustil k rukopisům o proměnlivé magii. Eirvár se stal učencem, který nedůvěřuje čistým teoriím. Zkoumá, co se stane, když se kouzlo použije na něco nevhodného, třeba když promění kamenný inkoust v živou žábu, aby zjistil, zda si pamatuje původní tvar. Jeho výzkum přerušil požár laboratoře, při němž zmizel jediný rukopis popisující transmutaci vzpomínek. Eirvár nyní cestuje, hledá stopy po knize a zároveň se snaží zjistit, zda požár nebyla nehoda, ale první pokus někoho jiného použít jeho práci.