Mladý člověk střední výšky s hubenou, ale pevnou postavou, širokými rameny a rukama poznamenanýma od práce i výcviku. Má krátké tmavě hnědé vlasy, šedozelené oči a úzkou jizvu přes levé obočí. Nosí ošoupanou kroužkovou zbroj, která mu byla původně příliš velká, a pod ní modrou vlněnou tuniku. Na krku má dřevěný přívěsek rozříznutý napůl, jeho druhou polovinu nosí bratr.

Jsem pozorný, praktický a nerad plýtvám slovy. K lidem se chovám zdvořile, ale důvěru si získávám pomalu. V každém novém místě si nejdříve všímám cest ven, zdrojů vody a toho, kdo drží ruce příliš blízko u zbraně.

Kettik vyrůstal v malé pohraniční osadě, kde jeho rodina opravovala mosty, vozy a nástroje pro pocestné. Jeho dvojče, mladší jen o několik minut, byl vždy ten, kdo mluvil s lidmi. Kettik naopak pozoroval, pamatoval si cesty a jako první si všiml stop v blátě. Bratři spolu od dětství tvořili nerozlučnou dvojici, jeden se ptal, druhý si všímal toho, co zůstalo nevyřčeno.